Attachment, neboli citové pouto

Otcem teorie spojené s významem citového pouta pro vývoj zdravé osobnosti je John Bowlby (1907–1990), jeden z nejvýznamnějších psychiatrů, psychoanalytiků a teoretiků moderní psychologické vědy. Zabýval se etologií (chováním zvířat), ale zejména vývojovou psychologií. Během čtyřicátých a padesátých let 20. století formuloval průkopnickou teorii attachmentu, jež popsala význam milující mateřské postavy a bezpečné citové základny rodičů pro dítě jako nezbytnou složku naplnění genetických potřeb. Jeho kontroverzní teorie se postupně stala základem moderní vývojové psychologie, která je v současné době potvrzena studiem vývoje mozku.

Východiskem jeho studia i teoretických závěrů byla mimo jiné také jeho rozsáhlá praxe spojená s péčí o děti se závažnými poruchami chování, mladé kriminálníky a těžce narušené mladé lidi. Bowlby si všiml vazby mezi těmito vážnými poruchami u dětí a jejich historií spojenou se ztrátou matky, pobytem v nemocnici či sirotčinci, životem v týrajícím prostředí. Dospěl k závěrům, že se dítě rodí s vrozenou potřebou vztahování se k blízkému člověku. A tak separace od matky, zlý a necitelný rodič nebo prvotní pečovatel kříží cestu naplnění základní vývojové potřeby. Tím dochází k založení zásadní poruchy zdravého citového pouta a vztahu k druhým lidem.

Dalším objevem Bowlby osvětlil přenos této rané zkušenosti do dospělosti. Popsal proces internalizace (zvnitřnění) této zkušenosti do obecnějšího způsobu, jakým se dítě cítí s rodičem a jak se k němu vztahuje. Tato raná zkušenost se stává vzorcem pro další vývoj takzvaného vnitřního pracovního modelu. Znamená to, že nezdravá a nesprávná péče o dítě v raném věku natrvalo ovlivní jeho vztah k lidem a jeho způsob bytí mezi lidmi. (Siegel 1999)

„Mateřská péče o dítě není něčím, co může být popsáno pomocí rozpisu služeb, je to živý lidský vztah, který proměňuje osobnost na obou stranách. Dobrá výživa je také víc než kalorie a vitamíny, musíme si jídlo užívat a vychutnávat, pokud nám má dělat dobře. A podobně mateřství nemůže být měřeno na počet hodin denně strávených s dítětem, ale radostí zažívanou, když spolu maminka a dítě tráví čas. Takovou radost ze vzájemnosti si mohou obě strany užívat, jen když může pokračovat.“ (John Bowlby in: Robert Karen, Becoming Attached, Oxford 1998, s. 90)

Bowlby zavedl termín attachment, aby popsal vazbu mezi matkou a dítětem. Attachment byl popsán jako komplexní, vývojový proces, blízký lásce, ale ne identický s láskou. Bowlby definuje jednotlivé vývojové fáze attachmentu a odpovídající chování dítěte: protesty, když matka odchází, zdravení, když přichází, lepení se na matku ve chvílích strachu, následování matky, když to jde… To jsou biologicky dané vrozené vzorce, jež odpovídají i vrozené potřebě blízkosti matky a dítěte. Je to zásadní chování kvůli přežití, a tak je pro obě strany uspokojivé. (Karen, 1998)

Attachment je v tomto kontextu pojem, který vystihuje velmi komplexní blízkou vazbu mezi dítětem a matkou, popřípadě prvotním pečovatelem či mateřskou postavou. Attachment zahrnuje vzájemné pocity, porozumění, sdílení emocí, přijetí, trvalost a lásku. Tato vazba se vytváří v interakci s dospělým, který o dítě pečuje, a postupně se zvnitřňuje. Stává se vnitřní psychologickou „bezpečnou základnou“. Místem vnitřně zažívaného bezpečí, které dítěti poskytuje rodičovská postava. 


Zdroj:
 Petra Vrtbovská, O Ztraceném dítěti (Attachment, poruchy attachmentu a léčení), Tišnov 2010