Raný vývoj a mozek

Ctěte dále:
Attachment, neboli citové pouto
Posluchárna
Odborné přednášky

NESMÍRNÝ MOZEK

Petra Winnette

Zdá se, že mozek nepotřebuje, abychom ho představovali. Měli bychom ho znát velmi důvěrně. Nakonec, náš mozek nás činí tím, kdo jsme. A přece toho víme o svém vlastním mozku tak málo. Váží jen pár kilo, ale je to ten nejúžasnější orgán v lidském těle a také vůbec nejkomplikovanější objekt, který známe. Bez našeho vědomí řídí náš dech, oběh krve, tlukot srdce, boj s infekcemi. Zaznamenává bolest a blaho, ví, kdy máme hlad a žízeň. V mozku se rodí myšlenky, nápady a rozhodnutí. Mozek si pamatuje a bez toho bychom nevěděli, kdo jsme, čím jsme, proč se co děje.
Naše vědomí se rodí v mozku. Myslící člověk „si je vědom, že si je vědom“. Vědomí je za našimi rozhodnutími, když poznáváme své děti nebo rodiče, když si uvědomujeme sebe sama. Myšlenky, pocity a  vzpomínky jsou produkty mozku. Definují nás jako lidský druh. Ale také každého z nás jako zcela individuální unikátního člena obrovské lidské rodiny. Často mluvíme o srdci, že máme lásku v srdci, že nám někdo zlomil srdce. Ve skutečnosti bychom měli říkat, že se náš mozek zamiloval anebo ho někdo zlomil…
Věda o mozku (neurobiologie) se v posledních dekádách rychle rozvíjí, přesto jsme v poznání nesmírného mozku teprve na začátku. (Sweeney 2009)

Jak se mozek vyvíjí

Vývoj a stavba lidského mozku začne dlouho před narozením a pokračuje až do zralé dospělosti. Mozek je velmi složitý orgán a má také důmyslnou architekturu. Jednotlivá centra mají své funkce a úkoly, ale také jsou propojena s ostatními a pracují vysoce organizovaně, koordinovaně a společně. Velká část rozvoje center a spojení mezi nimi se odehrává mezi prenatálním vývojem a asi dvacátým pátým rokem života.
Stejně jako dům se staví od základů a na nich záleží, jestli bude stabilní  a bezpečný, také mozek je budován postupně a potřebuje silnou základnu.
Zajímavé je, že vývoj mozku a rozvoj jednotlivých center a spojení mezi nimi, se neodehrává v tichu a samostatně jen podle vrozeného genetického plánu. Lidský mozek se vyvíjí v závislosti na dvou hlavních faktorech: Vrozený genetický plán + interakce s prostředím.

Znamená to, že od velmi útlého věku, od narození, dítě a jeho vyvíjející se mozek potřebuje zažívat neustálé spojení a interakci s druhým člověkem, dospělým mozkem, aby se správně vyvinul a naplnil své nejlepší vrozené možnosti. Malé děti vyjadřují potřebu a touhu po spojení a pozornosti s druhými neustále. Pro dítě jsou zcela dominantním s hlavním zdrojem interakcí rodiče nebo prvotní pečovatelé. Na nich bude záležet, jestli jsou dostupní, přijímající, poskytují spolehlivě porozumění, lásku, hravost, sycení potřeb. Bez toho se zdravá architektura a stavba mozku naruší.

Architektura mozku: Důležitá centra a spojení

Na začátku života je mozek nejvíce plastický. Přijímá vše bez toho, že by musel vyvíjet snahu a úsilí. Přijímá zvenku vše a nedokáže si vybírat, co je pro jeho vývoj dobré a co ne. To, co se s malým dítětem děje na začátku jeho života, jsou základy stavby jeho mozku pro celý život. Emocionální, poznávací a sociální schopnosti jsou úzce propojené. Žádná z těchto domén se neobejde bez ostatních. Emocionální zdraví, klid a bezpečí je základ pro sociální schopnosti. Na jejich ramenou pak stojí jazyk, učení se, objevování a nakonec i rozlišování a vyvinutá pevná vůle. Bez těchto schopností dítě nemůže být úspěšné ve škole, rozvíjet zájmy a své talenty, být dobrým kamarádem a v dospělosti spokojeným a úspěšným v práci, jako partner a rodič, mít dobrý život.
Podobně, jako když se staví dům, na začátku existuje plán. Dům bude tak dobrý, jaký je plán, ale také, jak se dům krok za krokem postaví. Na začátku musí být pevné a bezpečné základy. Na nich budou spočívat další patra.


Obrázek: National Scientific Council on the Developing Child (2004). Children’s Emotional Development Is Built into the Architecture of Their Brains

Mozek je ohromující systém

Lidský mozek je vytvořen tak, aby umožňoval a podporoval přežití jedince a také celého společenství. Jedná se o úžasný, složitý a důmyslně propojený systém. Jeho fungování a vývoj je také systematický. Některé části jsou vyvinuté už při narození, jiné dokončí svůj vývoj až v dospělosti.

Od začátku jsou vyvinuté zejména ty funkce mozku, které umožňují spojení a interakce s druhým člověkem, rodičem nebo prvotním pečovatelem

Smysly jsou funkcemi mozku, které jsou již plně vyvinuté po narození dítěte. Proč? Protože slouží k prvnímu spojení se světem, a hlavně s maminkou nebo prvotním pečovatelem. Také k tomu, aby iniciovaly pohyb. Například hmat. James W. Prescott, specialista na vývojovou psychologii, říká, že nejsnazší a nejrychlejší cestou k tomu, aby malé dítě zažívalo depresi a osamění je, když se ho nebudete dotýkat, chovat ho, nosit ho na svém těle. Když malé děti nezažívají takové blízké spojení, jejich mozek nedostává významné vztahové interakce zvenku, může to později vést k rozvoji odcizené a problematické osobnosti. Není to jen dotek sám o sobě, je to právě to, že v tomto mladém věku je prostřednictvím hmatu a dalších smyslů možný kontakt s druhým člověkem. Spojení s druhým pomáhá děťátku zvládnout stres, který ohrožuje vývoj mozku.

Prožívání emocí je také vrozené a funkční už na začátku života. Malé dítě prožívá intensivní radost, zoufalství, strach i zlost. Je velmi snadné dostat je do stresu. Zejména, když je samo bez přítomného rodiče neb pečovatele. Tento systém také podporuje přežití. Rodič nebo primární pečovatel je emocionálně napojen na dítě a velmi intensivně spoluprožívá emoce dítěte. Má-li dítě strach, vyjádří to zoufalým vyděšeným křikem,  rodič okamžitě bez přemýšlení dítě chrání a brání. A platí to i obráceně. I velmi malé dítě vnímá vystrašenou nebo vystresovanou tvář své maminky. Jeho emocionální mozek reaguje také stresem. Naopak, uspokojení a pospolité bezpečí naplňuje oba, rodiče a dítě radostí, veselím a spojenectvím.

Paměť také není vyvinutá od začátku tak, jak ji známe. Existuje systém doslovné faktografické paměti, říká se jí explicitní, a systém emocionální paměti, o které se mluví jako o implicitní. Na začátku života je implicitní paměť již plně funkční, zatímco ta doslovná, která si pamatuje fakta, se stává aktivní přibližně až po třetím roce života. To nás učí, že to budou emocionální zážitky ze začátku života, které se ukládají v paměti a budou stát jak základní kameny v základech domu. Pokud jsou plné osamění, strachu, zoufalství, nedostatku spojení s druhým, celá architektura mozku bude mít podlomený vývoj. Spojení s blízkým člověkem, bezpečí, radost naplnění potřeb, společné sdílení vytváří banku dobrých emocí, na kterých pak mozek staví dál a i všechno další bude stát na pevných základech.
(Siegel 1999)

Bez rodiče nebo primárního pečovatele to nejde

Mozek rodiče nebo prvotního pečovatele přímo ovlivňuje mozek malého dítěte. Bez bezpečného pouta (attachmentu), hlubokého lidského spojení a vztahu je dítě uvrženo do stavu stresu, smutku, osamění. Pokud se tak děje po delší dobu a bez nápravy, nebo se stres a osamění opakuje, říkáme mu stres toxický. Ten způsobuje, že se mozek dítěte vyvíjí odlišně a do budoucna mohou tyto rané zážitky způsobit vážné psychické i somatické potíže.

Skupina amerických progresivních vědců vedená předním odborníkem na vliv traumatu na vývoj dítěte Besselem van der Kolkem popsala tento jev jako „Syndrom vývojového traumatu“ (Developmental Trauma Disorder). (Kolk 2015) Jeho základními charakteristikami je:

  • Nastává v prvních pěti letech života
  • Je to období nejintensivnějšího vývoje mozku, kdy se staví základy jeho architektury
  • Nastává tehdy, když:
  • je dítě vystaveno závažnému nedostatku ochrany a podpory svého rodiče nebo primárního pečovatele,
  • je dítě svědkem opakovaného násilí
  • je dítě fyzicky, psychicky nebo sexuálně zneužíváno
  • dítě nemá rodiče ani jiného prvotního pečovatele, například v dětských residenčních zařízeních, nemocnicích apod., kde jeho pobyt trvá více než několik týdnů
  • dítě zažívá střídání pečovatelů, mnoho různých interakcí s dospělými

Jde o mozek

Malé dítě potřebuje rodiče nebo svého primárního pečovatele, který je s ním v blízkém a láskyplném spojení, zná ho, rozumí mu, podporuje ho, chrání ho… pro svůj vývoj. Je to podmínkou zdravého vývoje. Mělo by být nezadatelným právem každého dítěte, aby se mohlo vyvíjet v péči takového dospělého.
Jde o mozek. Duševní zdraví se zakládá v útlém dětství, ale nese plody celý život. Jde o mozek, jde o dítě, jde o nás všechny.

Reference:
National Scientific Council on the Developing Child (2004). Children’s Emotional Development Is Built into the Architecture of Their Brains: Working Paper No. 2.
Sweeney, M. S. (2009) Brain, the Complex Mind. How It Develops, How it Works, and How to Keep it Sharp. Washington: National Geografic
Van der Kolk, B. (2015) The Body Keeps the Score. New York: Penguin
Siegel, D. (1999) The Developing Mind. New York: The Guilford Press

© Petra Winnette, PhD
Tento text je chráněn autorskými právy. Pokud chcete použít tento článek nebo jeho část či myšlenku, uvádějte tuto referenci: Winnette, P. (2016) Nesmírný mozek. www.natama.cz